K obytným vestavbám domácí kutění tak nějak patří. Člověk má svou představu, často omezený rozpočet, mnoho věcí si dělá postupně, jak mu čas dovolí. A tak, než by se obrátil na odbornou firmu, vylepšuje svou dodávku sám. Je však nutné vědět, že domácké úpravy mohou mít svá rizika.
Text: Jan Bordovský, Foto: autor a Pavel Pek
„V české a západní mentalitě jsou velké rozdíly. Lidi u nás mají tendenci všechno dělat sami, bastlit za každou cenu a něco si tím dokazovat. Za tu dobu, co v oboru působím, už to můžu porovnat. Lidi dělají hrozné kopance a věřím tomu, že je dělají v nevědomosti. Ale špatné je na tom zejména to, že tím ohrožují nejen sebe, ale i své děti a okolí,“ říká na úvod našeho rozhovoru Pavel Pek z firmy Opravy-karavanů.cz, jeden z největších českých odborníků na opravy obytných vozidel, který má za sebou bohaté zkušenosti ze zahraničí. Povídali jsme si o tom, jaké jsou největší úskalí domáckých úprav a vestaveb.
„Lidi si v autě plyn natáhnou v hadicích, které v obytném prostoru nemají co dělat, protože je to jednodušší. A experimentují. Místo aby si koupili bojler, tak jej vyrábí z hrnce a ponorných vařičů. Nemají vůbec ponětí o bezpečnostních standardech, elektrické ochraně, ventilaci. Problém také je, že používají věci, které najdou v garáži – které jim třeba zbydou z opravy domu. Neuvědomují si, že mezi domem a autem je obrovský rozdíl.
Dům stojí, nehýbe se, používají se tam například tvrdé kabely. V autě se všechno hýbe a třepe, mění se teploty, je tam vysoká vlhkost, takže kabely musí být ohebné a dobře izolované. Musí mít dvojité jištění, na fázi i nulovém vodiči. Například v Anglii je fáze prohozená, takže když se tam napojíte v kempu, máte najednou fázi v „nuláku“. Lidi vůbec netuší, že se musí dodržovat nějaké tloušťky a barvy kabelů. Věci, které jsem viděl, jsou hrozně nebezpečné,“ říká.
Táhne mi podlahou
To samé podle něj platí pro ventilační otvory v podlaze, které lidi často zaslepují, protože myslí, že jimi dovnitř táhne. Otvory však jsou důležité k tomu, aby se měl kam odvětrat například unikající plyn. Také se tudy nasává vzduch pro vařič a jiné spotřebiče a vytváří se tak proudění, aby se spaliny mohly stropním oknem zase vyvětrat ven. „V Anglii například musí být u každého plynového spoje (kolínko, ventil) díra v podlaze. Mnoha lidem to připadá jako blbosti, ale z hlediska bezpečnosti jsou velmi důležité.“
Setkal se i s hrůzou v podobě dodělávaných sedaček, které byly přišroubované vruty do dřevěné podlahy. Správně však musí být sedačka uchycená přes podlahu k rámu vozidla. Sedačka se při nehodě utrhne i s pásy, na člověka se sesype nábytek, držící jen v milimetrech tenké překližky. Domácí kutil obvykle neví, že u továrních výrobků je v místech uchycení nábytku výztuha, kde vruty drží lépe.
Pavla Peka děsí, že lidé jsou kolikrát hrdí na to, jaké vestavby jsou si schopni doma vyrobit a ještě se s nimi chlubit, protože z hlediska bezpečnosti je to často hrůza. Věří, že pokud člověk nemá peníze ani nadání, aby přestavbu provedl důkladně, neměl by se do ní raději vůbec pouštět.
Po zkušenostech s opravami u nás věří, že kutilství je u českých karavanistů problém a mnohokrát se mu to v praxi potvrdilo. „Každý český chlap si o sobě myslí, že je tak trochu elektrikář, tak trochu instalatér, tak trochu plynař, tak trochu truhlář. Používá většinou to, co doma najde a za každou cenu improvizuje, aby dosáhl svého cíle. Z mé zkušenosti jedny z nejhorších věcí jsou ty nejmenší banality.“
Neznalost neomlouvá
Třeba když si chce někdo připevnit na střechu anténu a obrátí se s tím na „šikovného souseda“. Téměř s jistotou tím člověk pohřbívá svůj karavan.
„A víte proč? On to navrtá klasickým vrtákem, takže si potrhá izolaci ve střeše. Když má štěstí, vyhne se kabelům, které tam vedou. Otvor se špatně nebo vůbec nezaizoluje a těsnící gumička u antény časem zpuchří. Dírou pak samozřejmě začne zatékat, ale vůbec o tom nevíte.“
Mnoho zákazníků přijde s tím, že v autě mají divný zápach, ale řeší to pohlcovačem vlhkosti, místo aby pátrali po příčině. „Kolikrát lidé udělají opravu, jak nejlépe umí, svědomitě. Ale třeba zrovna nejsou zruční, nehodí se na takovou práci, a problém je na světě.“
Kvalitní komponenty a odpovídající díly se přitom dají dnes snadno sehnat. „Jeden zákazník se mi chlubil, jak výhodně sehnal solární panel. Jenže to byl panel na barák, skoro jsem jej ani neuzvedl. Myslím, že z části v tom je i chlapské ego, fakt, že se sám úpravy zúčastním, něco si seženu a mám na tom podíl. Problém je ale neznalost. Výměna okna v karavanu přece není o tom, jestli jej dokážu koupit, ale jak jej dokážu namontovat.“
Vestavbu jsem dělal na cestě
„Když jsem ještě působil v Anglii, oslovil mě člověk, který si chtěl sám vyrobit vestavbu do auta. Jeden pán si totiž koupil starší dodávku s nízkou střechou a začal vymýšlet, že si odřeže střechu, sám si udělá kopyto na laminátovou střechu a celou vestavbu udělá sám. Nakupoval díly – většinou starší, které našel na internetu. To byl trochu problém, protože často nevěděl, co kupuje. Měl třeba všechny plynové spotřebiče na 30 mbar, ale ledničku na 50 mbar.
Jeho auto bylo s přepážkou, a tak ji začal odvrtávat jako první. Ani netušil, do čeho se pustil. Při odvrtávání bodových svárů projel vrtákem do nádrže, o čemž neměl ani tušení. Nakonec zjistil, že přecenil své síly a manželka jej donutila auto prodat.
Nový majitel mě pak oslovil, jestli bych vestavbu nedodělal. Vyměnili jsme provrtanou nádrž a domlouvali se na úpravách. Já jsem ale v té době už provozoval pojízdnou opravu karavanů, takže jsme si řekli, že přestavbu provedeme při setkáních někde venku.
Potkávali jsme se na dálničních odpočívadlech – ráno jsem přijel s dílnou, vytáhl všechno nářadí a začal řezat okna, tahat plyn a elektřinu, instalovat spotřebiče, vždycky celý den až do setmění. Doma si pak majitel dodělával úpravy interiéru, mně svěřil hlavně věci, kterých se bál a které musely být bezpečné,“ vypráví Pavel Pek zajímavou historku ze své kariéry.
„Takhle jsme se sešli asi čtyřikrát, pokaždé na jiném parkovišti. I tak to ale bylo na hraně, lidi tam nejsou zvyklí, že se někdo celý den vrtá v autě, takže jsme asi budili pozornost. Měl jsem to vychytané, všechno nářadí předěláno na 12 V, na autě solární panel, byl jsem i z hlediska energie nezávislý.“
Odpovědnost je na vás
Nebyla to však legrace. „V Anglii to funguje tak, že i za takovouto přestavbu nesete jako zhotovitel odpovědnost. Musíte mít na tyto věci zkoušky a ručíte, že je vše dobře a bezpečně zapojeno. Užitečným institutem je tam tzv. „guilty knowledge“ (vědomí viny). Když na obytném vozidle zjistíte jakoukoli závadu, která by mohla ohrozit bezpečnost, musíte na ni majitele upozornit a také ji odstranit – i kdyby s tím nesouhlasil. Například na své náklady zajistit, aby se nebezpečné zařízení nedalo používat. Jako proškolený odborník za to nesete odpovědnost. Jednomu zákazníkovi například unikal plyn, ale on nesouhlasil s opravou, protože jej prý nepoužíval. My jsme ale museli plyn zaslepit, opatřit vůz samolepkou a vše zanést do dokumentace. Člověka to donutí svou práci dělat poctivě a důkladně.“
